Během uplynulého víkendu se družstvo U11 zúčastnilo turnaje v Žilině. Šlo o vůbec první zápasy těchto děvčat v jejich začínajícím basketbalovém životě. Když jsme na konci minulého léta začali společně poprvé trénovat, nikdo nepředpokládal, že na zápas budeme čekat tak dlouhou dobu. Během této nucené izolace jsme se zapojili do online výzvy, kterou vymyslel a následně i zrealizoval trenér Žiliny. Bylo to velmi příjemné zpestření pro hráčky pěti družstev, kdy mezi sebou soutěžili aspoň na dálku. Nyní, kdy se situace zlepšila, jsme velmi rádi  přivítali možnost jet na turnaj do Žiliny a konečně si zkusit zahrát i zápasy. Turnaje se zúčastnily v naší kategorii 4 družstva, navíc tam bylo jedno družstvo mimo soutěž, které mělo v týmu hráčky o rok starší.

Už samotná cesta minibusem byla pro děvčata velký zážitek. V dnešní době, kdy jim chybí pobytové akce školního typu, to pro některé byl vůbec první výjezd bez rodičů a tak jsme byli spolu s trenérkou Sukubovou v očekávání různých menších krizí. Ale všechny to zvládly velmi dobře, pobyt v hotelu si velmi užívaly a přitom si začaly vytvářet vazby, které budou utužovat během společné basketbalové "kariéry". Věřím, že co nejdelší. V sobotu i v neděli jsme měli na programu po dva zápasy, takže to bylo dost náročné.

Jako první jsme svedli souboj s domácí Žiinou. Nikdo z nás netušil, co máme od toho čekat, poprvé nastoupily v dresech, viděly rozhodčí, hrály podle pravidel. To žádný trénink nikdy nenahradí. Samozřejmě tam byla nějaká nervozita, ale určitě i nedočkavost si to konečně vyzkoušet na vlastní kůži. Narazili jsme na soupeře, který měl v družstvu jednu opravdu dominantní hráčku, která nás v podstatě porazila sama. Vyrovnané souboje jsme svedli v hracím období, kdy na hřišti nebyla. Ty dvě čtvrtiny jsme dokonce vyhráli. I když výsledek vypadá jednoznačně, vůbec to nebylo napoprvé zlé.

Žilina - YAKE   63:37 (19:3, 13:18, 22:6, 9:10).

Ještě v podvečer nás čekal souboj, na který nechtěl nastoupit asi nikdo:))). Když jsme přišli do haly, viděli jsme část zápasu Trnavy proti družstvu CBK Košice, které bylo tím ostaršeným "neturnajovým" družstvem. Jeden rok, pro některé i dva, je v těch nejmladších kategoriích hrozně vidět. Soupeř byl fyzicky silnější, nemluvě o basketbalových dovednostech. I my za rok budeme vypadat úplně jinak. Takto jsme se to snažily vysvětlit těm našim kupičkám neštěstí v šatně před zápasem. Výsledek se nezapočítává do turnaje a každý zápas je pro nás obrovská škola. Konečný stav zápasu nebyl vůbec důležitý, hráčky to zvládly odehrát se ctí.

YAKE - CBK KE  22:70 (4:26, 6:18, 4:12, 8:14).

Druhý den jsme nastoupili hned k rannímu zápasu proti Popradu. Z toho, co jsme měli možnost vidět, jsme konečně doufali ve vyrovnanější průběh. Tak jsme se i snažily hráčky nastavit, že tento soupeř už není žádný velký strašák. A zápas byl opravdu vyrovnaný, vyhrát mohli obě družstva. Jsem rádá, že po opravdu bojovném výkonu, kdy hráčky předvedly i spoustu věcí, které se podobaly na basketbal, jsme ten zápas vyhráli. Samozřejmě měli všichni velkou radost, na takové věci se v životě nezapomíná.

Poprad - YAKE  25:51 (10:12, 2:17, 12:4, 1:18).

Euforie po vítězství byla sice veliká, ale únava a psychické vypětí  nás v posledním zápase úplně převálcovaly. Našim  soupeřem na závěr byla Trnava, určitě silnější družstvo než Poprad, ale také hratelné. Už v šatně před zápasem bylo na všech vidět, že toho mají opravdu dost. Snažily jsme se je s trenérkou namotivovat, aby se pokusily překonat únavu, že právě takovéto situace je budou posouvat ve sportu nahoru. Ale v podstatě od samého začátku jsme viděli, že to asi nepůjde. Děvčata už působila odevzdaně, i nějaké slzičky se objevily. Takže jsme zápas nějakým způsobem dohráli a byli rádi, že je to za námi. Ale když jsme jim oznámily, že dostanou medaile za třetí místo, hned se nálada vylepšila. Byla to pro ně krásná odměna a zároveň i motivace do dalších tréninků.

Trnava - YAKE  42:23 (15:9, 8:7, 13:4, 6:3).

Organizátor turnaje vyhlásil nejlepší hráčku z každého družstva. Na naše doporučení se jí stala Sára Červeňáková, která se velmi dobře zhostila své role a podávala ve všech zápasech vyrovnané výkony. Body hráček jsem neuváděla,  momentálně to není vůbec podstatné. Každá hráčka se snažila a v rámci svých možností přispěla ke každému výsledku.  V družstvu máme kombinaci hráček, které už k basketbalu přičichly v minulosti v přípravce nebo v rámci miniligy.  Ale i takové, které trénují velmi krátce a mají nulovou zkušenost s tímto sportem. Záleží na každé z nich, jestli bude chtít pokračovat a zlepšovat se. Tento turnaj jim k tomuto rozhodování určitě nějakým způsobem pomohl.

Chtěla bych pochválit všechna děvčata, jak super zvládla celý víkend, nebyl s nimi žádný problém. Ubytování v hotelu Galileo bylo velmi dobré, příkladně se o nás starali, takže celkový dojem z prvního zájezdu s tímto družstvem je velmi pozitivní. Určitě se mnou bude souhlasit i Peťa Sukubová, která mi velmi pomohla a tímto ji chci poděkovat. Těšíme se na další zápasy, nejbližší budou v rámci turnaje v Popradě za dva týdny.